Dva
scénáře
Projekt reformy veřejných financí
Dva scénáře - projekt reformy veřejných financí Ministr financí Bohuslav Sobotka si snad nemohl lépe své vystoupení načasovat. Jestliže něco mohlo výrazně potvrdit, že reforma veřejných financí je skutečnou nutností, tak to bylo schválení státního rozpočtu, ke kterému tentýž den došlo v Poslanecké sněmovně. Poslanci vládní koalice nezaváhali a vládní návrh byl přijat: ovšem s rekordním schodkem víc než 111 miliard korun. V tomto kontextu je předání návrhu reformy veřejných financí vládě více než symbolické. Ministr očekává, že po dosažení shody o potřebných krocích ve vládě by byly v roce 2003 projednány v zákonodárných orgánech jednotlivé legislativní změny a od roku 2004 by se začala reforma uskutečňovat.
Debatu o tom, kterou cestu ke zdravějším veřejným financím zvolit, zahájí
kabinet v lednu. Změny ve státních výdajích a daních, které mají vést k
ozdravění veřejných financí a ke snížení jejich schodků, jsou totiž zpracovány
ve dvou verzích. Jedna z nich počítá s výraznými škrty ve výdajích a měla
by vést k poklesu deficitu veřejných financí v roce 2006 na 3,7 procenta
hrubého domácího produktu. Rekordní deficit bude podle této verze dosažen
právě v příštím roce, a to celých 6,3 procenta HDP - v dalších letech by
měl pomalu klesat. Umírněnější scénář by vedl k poklesu deficitu veřejných
financí na 4,9 procenta HDP, rovněž v roce 2006. Může se také stát, že vláda
neuskuteční žádné podstatné kroky: pak by se veřejné finance v roce 2006
propadly do schodku 6,6 procenta HDP, což by bylo mnohem víc, než v kterékoli
kandidátské zemi EU. Dokonce několikanásobně tolik, než očekává v té době
Turecko (letos má přitom deficit veřejných rozpočtů ve výši 13,2 % HDP -
již v příštím roce má klesnout na necelých 6 procent). Turecké hospodaření,
což je u nás často používaný výraz pro špatné, chaotické hospodaření, by
na tom mohlo být rychle mnohem lépe, než naše, které bychom jako "turecké"
ve špatném slova smyslu označovali jen velmi neradi. Očekává se, že o reformních
krocích, které jsou v některých oblastech značně kontroverzní a nebudou
vítány s nadšením, bude kromě vlády, poslanců a senátorů jednat předem například
tripartita. To znamená nejen odboráři, ale například také zaměstnavatelé.
S obrysy reformy již byli seznámeni i krajští hejtmané. Právě v den konference
se sešli s ministrem vnitra Stanislavem Grossem v Praze a s plánovanou reformou
veřejných financí je seznámil náměstek ministra financí Eduard Janota. Hejtmané
mají velký zájem podílet se na přípravách této reformy, ministerstvo financí
počítá s tím, že kraje budou hrát významnou roli. Mezi nutné podmínky konsolidace
veřejných rozpočtů zahrnuje důsledné dodržování principu subsidiarity, což
přímo souvisí s reformou veřejné správy. Zadlužení obcí nepokládá za klíčový
problém.
Ministr Sobotka na konferenci uvedl jako jeden z příkladů obtížnosti řešených
problémů, že dnešní výdajová politika, spoléhající často na dotaci z privatizačních
příjmů státu, zakládá i řadu výdajů pro budoucnost, které již nebude moci
v té době rozumně neuskutečnit. Jmenoval konkrétně Státní fond dopravní
infrastruktury, který umožňuje zahajovat investice, na něž bude obtížné
zajišťovat financování i v letech, kdy privatizační příjmy vyschnou. "Fiskální
politika nemá koncepci - rozpočty se schvalovaly podle politické situace
a utvořených koalic," řekl ministr. Podle jeho názoru se nemusíme odvolávat
výhradně na kritéria Evropské unie: změny bychom museli uskutečnit, i kdybychom
do EU nevstupovali. Předložený návrh je ohraničen rokem 2006, i v dalších
letech však musí konsolidace veřejných rozpočtů pokračovat.
Předložená koncepce předpokládá, že z celkového počtu navrhovaných změn
se jich zhruba třetina týká příjmové a dvě třetiny výdajové stránky veřejných
rozpočtů. Ministerstvo financí doporučuje rychlou variantu. Rizikem je přitom
oslabení hospodářského růstu, které by nezajistilo plánované příjmy rozpočtu.
Pro koordinaci fiskální politiky navrhuje ministerstvo vznik Výboru pro
veřejné finance. V prvním čtvrtletí 2003 má proběhnout v jednotlivých kapitolách
běžných výdajů státního rozpočtu audit, který zváží efektivitu výdajů a
posoudí i správní výdaje včetně počtu zaměstnanců.
Z reformní koncepce ministerstva financí již byly zveřejněny některé konkrétní
návrhy, a to především ty, které mohou zajímat nejširší veřejnost. Jde například
o změny v nemocenském pojištění, které by měly zabránit jejímu zneužívání.
Zpřísnit se má výplata sociálních dávek a stát také nehodlá tak silně podporovat
stavební spoření, zejména v těch případech, kdy je občany využíváno jen
jako výhodná forma termínovaného vkladu, aniž by výtěžek použili na bydlení.
Důležitou součástí koncepce je penzijní reforma. Mzdy ve veřejném sektoru
mají růst, ale nikoli jejich celkový objem. Ministerstvo financí počítá
se snižováním počtu státních zaměstnanců o dvě procenta ročně.
V rámci harmonizace s evropským právem chce MF zvýšit spotřební daně a DPH.
Pro občany se daně z příjmu zvyšovat nemají, daň z příjmu právnických osob
má postupně klesat. Ministerstvo přichází s některými novinkami (sjednocení
výběru daní a pojistného na sociální zabezpečení, minimální daň pro firmy,
změna konstrukce daně z nemovitostí), ale i staronovými návrhy jako jsou
registrační pokladny či majetková přiznání. V reformním souboru nechybějí
ani ekologické daně, o nichž se již mnoho let uvažuje. Měly by zřejmě podobu
zdanění elektrické energie, případně neobnovitelných přírodních zdrojů.
Důležitou součástí reformy jsou zásahy do fungování a financování mimorozpočtových
fondů a České rozpočtové agentury (ČKA). Ta by měla ukončit činnost v roce
2007, zatímco podle současného zákona může existovat až do konce roku 2011.
"Chceme vytvořit legislativní bariéru pro převod dalších aktiv do ČKA,"
řekl v této souvislosti Bohuslav Sobotka. Fond národního majetku by měl
ukončit činnost v roce 2006. Některé malé mimorozpočtové fondy chce ministerstvo
financí zahrnout přímo do státního rozpočtu, i samostatné rozpočty fondů
dopravy a bydlení by se měly schvalovat spolu se státním rozpočtem. Ministr
zdůraznil, že nejde o jednotlivé kroky, ale že současná fiskální politika
je ve své podobě neudržitelná. Že jde totiž o strukturální problém, jehož
podobu zamlžují dočasné jednorázové příjmy státního rozpočtu. Fiskální politika
je největším rizikem domácího ekonomického vývoje a je v absolutním rozporu
s principy platnými v EU. Vývoj pak ohrožuje dosažení solidní udržitelné
úrovně ekonomického růstu a fakticky neumožňuje vládě realizovat priority,
které zakotvila ve svém vládním programu. Což se dá přeložit jako důležité
sdělení, že na rozšiřování sociálních výdajů, jako jsou například plošně
vyplácené dětské přídavky, peníze ve státní pokladně nejsou a v dohledné
době ani nebudou. Deficity veřejných rozpočtů je třeba trvale zaměřovat
na konkrétní cíle. Vláda stanoví závazný fiskální cíl v podobě rozpočtového
deficitu a fiskální výhled určí agregátní výdajové stropy pro centrální
úroveň vlády na 3 až 4 roky. Ty budou rozepsány na závazné výdajové limity
pro jednotlivé kapitoly státního rozpočtu a státní fondy. Budou se aktualizovat
s ohledem na vývoj ekonomiky. Aby byl tento agregátní výdajový strop dodržen,
přijme vláda opatření ke snížení výdajů.
Kvalitní a kredibilní, taková musí být podle Sobotky úspěšná fiskální konsolidace.
Kredibilitu přitom nezíská bez penzijní reformy a reformy zdravotnictví.
Pokud reforma neuspěje, prohrají všichni.
