Reforma
nejen ekonomická
Před plným sálem v klubu Lávka v Praze 1 ji zahájil děkan této fakulty prof. Lubomír Mlčoch. Ačkoliv sám konstatoval, že jeho zázemí je spíše mikroekonomické, má k této problematice blízko, protože se zabýval reformou institucí a etikou. Veřejné finance jsou vlastně také jednou z nejvýznamnějších institucí, je to podle něj problém daleko hlubší a netýkají se jen ministra financí, má-li být vůbec tento krok úspěšný. Právě ve zdárném dokončení reformy veřejných financí spatřuje profesor Mlčoch definitivní odstřižení pupeční šňůry od reálného socialismu. Stejně tak, jak připomněl, výsledky jednání EU v Kodani znamenají definitivní překonání důsledků rozděleného světa.
Před plným sálem v klubu Lávka v Praze 1 ji zahájil děkan této fakulty prof.
Lubomír Mlčoch. Ačkoliv sám konstatoval, že jeho zázemí je spíše mikroekonomické,
má k této problematice blízko, protože se zabýval reformou institucí a etikou.
Veřejné finance jsou vlastně také jednou z nejvýznamnějších institucí, je
to podle něj problém daleko hlubší a netýkají se jen ministra financí, má-li
být vůbec tento krok úspěšný. Právě ve zdárném dokončení reformy veřejných
financí spatřuje profesor Mlčoch definitivní odstřižení pupeční šňůry od
reálného socialismu. Stejně tak, jak připomněl, výsledky jednání EU v Kodani
znamenají definitivní překonání důsledků rozděleného světa. Přechodem od
reálného socialismu k subsidiárnímu sociálnímu státu je vlastně dokončena
transformace. V deseti bodech shrnul své názory na uplynulé období a nutné
změny, které si vynucují získané zkušenosti a poučení z chyb. Využil přitom
několikrát odkazů na svou knihu Úvahy o československé transformaci, zejména
na statě o privatizaci a hospodaření státu. Změnu institucí nelze přitom
podle něj redukovat na privatizaci. Reálný socialismus není totožný se sociálně
tržním hospodářstvím, směšování těchto pojmů je nejhrubší systémovou chybou,
kterou lze pochopit jen jako zjednodušenou politickou demagogii, a to přesto,
že systém i v západních zemích potřebuje hlubokou reformu. Reforma v ČR
však předpokládá především nastolení role řádu a pravidel. Na reformu veřejných
financí nejsme jako národ připraveni, což je důsledkem toho, že se řešení
dlouho odkládalo. To jsou některé z myšlenek profesora Mlčocha. "Oceňuji
politickou odvahu začít řešit tento závažný problém, protože jeho další
odkládání by znamenalo nepřiměřenou zátěž pro budoucí generace a riziko,
že by se společnost mohla vymknout z koridoru stabilizace."
Státní dluh má znepokojivou dynamiku a není pod dostatečnou kontrolou. Otázkou
je, do jaké míry si umíme sami vládnout, ptá se profesor Mlčoch. Pro ekonomickou
reformu nemáme žádného lídra s dostatečným charismatem. Pokud občan nepochopí
- a nepomůžeme mu k tomu poznání dospět - že je za stát a jeho blaho odpovědný
i on, nejen politikové, ekonomové a akademici, pak bude problém s uskutečňováním
jakékoli reformy. Ta totiž vždy souvisí i s reformou mravů. Dnešní morálka
odpovídá společnosti klientelistické: její členové se snaží dobývat rentu
a bohatství na státu, zdokonalilo se umění morálního hazardu podnikání,
za které ručí nakonec stát, ten je proto politicky i sociálně vydíratelný.
Bez proměny vzorců tohoto chování nemá žádný ministr šanci dovést reformu
financí do zdárného konce.
Odpovědnost za současný stav mají všechny strany. Jde o společné selhání
politiků, ekonomů a médií, v tom smyslu nevynechává profesor Mlčoch ani
sebe a své kolegy: měli jsme již dříve daleko více křičet! Určitou naději
vidí ve střídání generací. Jsou vzdělanější, pragmatičtější a zdrženlivější
vůči ideologii. Nebezpečné je ovšem to, že mají často malý zájem o věci
veřejné a politiku. Dodejme, že ovšem také lépe chápou, že zadlužení příštích
generací postihne ve skutečnosti i je samotné a jejich děti, kdežto pro
starší generaci není tato vize tak důrazná.
